JSME DOMA - A CO BUDE DÁL?

Stát ve sprše, ze které teče teplá voda, spát v pohodlné posteli plné polštářů a zajít si v noci na záchod, aniž bych se hodinu převalovala a přemýšlela, jestli se mi do té zimy a sněžení chce. Ano – znamená to, že jsme DOMA a tyto drobnosti jsou úžasným luxusem, který máme. Za pár dní to zevšední a mě ani nenapadne užívat si pohodlného posedu na normálním wc, ale teď si všechno toto vychutnávám. A taky vzpomínám – jak ještě před pár dny jsme kdesi v Afghánistánu doufali, že se sněhová bouře přežene a znovu se udělá hezky. Neudělalo. Naopak, teplota klesala stále níž, vítr nabíral čím dál větší rychlost a s železnou pravidelností v deset ráno vypuklo bílé peklo, které trvalo až do hluboké noci. A to vše nazdory tomu, že meteorologové nám – také s železnou pravidelností – předpovídali jasno a skoro bezvětří.

Noshaq – nejvyšší hora Afghánistánu nás nechtěla. My jsme chtěli moc, i proto jsme si několikrát fakt hrábli hodně na dno, ale bohužel. Hora se neumoudřila. Zdálo se, že se zlobí, že ji rušíme. A mračila se každým dnem víc a víc. Možná je to dobře, že nás nepustila výš… Každopádně byla tahle expedice do Hindúkuše pro nás zatím asi nejemotivnější, fyzicky a psychicky nejnáročnější a zážitky se nám vryly hluboko pod kůži.

Abyste aspoň na chvíli mohli prožít tuto expedici s námi, stříhá se pro vás film, probírají se fotky pro prezentaci i výstavu a začínám psát první reportáž. A o čem bude? No jasně – přece o naší expedici kamsi do Wakhanského koridoru. Do místa, kde se majestátně tyčí krásné hory a žijí tam milí lidé.

Zkrátka Afghánistán není jen země, o které člověk slyší jen samé negativní věci. Obyčejní lidé nejsou žádní bubáci. Jsou sice chudí a o životě v Evropě mají naprosto scestné informace, ale jsou milí a pohostinní. A Noshaq? Je to krásná hora s neuvěřitelnými výhledy.

A díky vám všem za podporu J